Informace o gramatice hodící se k mluvení v angličtině

Studium gramatiky pro dosažení plynulé angličtiny může váš vývoj významně zpomalit. Základní gramatika je nutnost, Ale zaměření na gramatiku vám zabrání být schopen mluvit plynule anglicky v rozumném časovém horizontu. Gramatika je sice nejefektivnější k upevnění komunikačních a psacích schopností, ale náleží jen těm, kteří už mají pevný základ angličtiny.

Pokud studujete na zkoušku nebo se chcete naučit detailněji pravidla gramatiky, pak byste měli navštívit Základy anglické gramatiky.

Na celém světě je mezi lidmi běžné, že se učí mluvit před tím, než se naučili gramatiku. Mluvení je prvním krokem pro každého studenta angličtiny. Jestliže jste v angličtině nováčkem, zaměřte se prosím na vaše mluvení a poslechové schopnosti před studiem gramatiky. Až budete schopni mluvit plynule anglicky, pak zjistíte jak moc je gramatika jednodušší. Ale naopak to nefunguje. Schopnost mluvit plynule anglicky pomůže při studiu gramatiky, ale studium gramatiky vám NEPOMŮŽE s mluvením.

Z tohoto důvodu nemám větší gramatickou část. Poskytuji pouze základní klíčové lekce gramatiky, které by měl začátečník znát před tím, než se začne učit anglicky. Projděte si je prosím, naučte se je a pak pracujte na svých schopnostech mluvit a poslouchat.

Co je to podmět?

Podmětem ve větě označujeme osobu nebo věc, o které mluvíme. Každá věta musí mít podmět. Pokud věta podmět neobsahuje, pak není správně a nikdo nebude chápat o čem hovoříte.

V jiných jazycích není podmět vždy vyžadován. I bez podmětu ve větě vám bude posluchač rozumět. V angličtině je podmět vždy nezbytný.

Zde jsou příklady krátkých vět s podtrženým podmětem.

"I am hungry"
"My brother is very smart"
"That computer is very expensive"
"We are going to the store now"
"My sister and I will be waiting here"
"The building is very big"


"When are you going to eat lunch?"
"Why are they waiting in line?"
"Who is going to take you to the store?"

Co je to přísudek?

Přísudek je větný člen přisuzující podmětu činnost, stav nebo vlastnost. Je to ta část, která obsahuje sloveso. Sloveso je vždy přísudkem.

Podívejme se na věty, které byly použity v učivu o podmětu a určeme přísudky. Ty budou podtrženy.

"I am hungry"
"My brother is very smart"
"That computer is very expensive"
"We are going to the store now"
"The building is very big"

Ve výše uvedených krátkých větách jsme určili podmět a přísudek. Ve většině jednoduchých větách se vyskytuje podmět a děj s ním spojený. Na následujících slovesech si to vysvětlíme podrobněji.

Co je to sloveso?

Sloveso vyjadřuje činnost, stav nebo změnu stavu. V jednoduchých větách, které jsme doposud používali, sloveso většinou vyjadřuje stav. Jsou to "am", "is" a "are".

Dalšími typy sloves jsou slovesa vyjadřující děj, např.:

Wash
Run
Walk
Throw
Jump
Dance
Laugh
Learn
Teach

Sloves, která vyjadřují děj je mnoho. Vytvořil jsem seznam jen pár z nich, která pak zmiňuji. Zde je několik vět, které vám pomohou porozumět.

"I need to wash my face"
"Jane taught Jill"
"Mike is laughing"


Sloveso může rovněž stát na začátku věty.

"Throw the ball at the catcher"
"Run towards the finish line"

Rozumět slovesu je důležité, ale mít pouze podmět a sloveso nestačí. Např. "Jill run" není kompletní věta. To je proč předchozí učivo o přísudku je tak důležité. S přísudkem můžeme vytvořit větu ve správném tvaru "Jill is running"

Co je to člen?

I když se členy zdají jednoduché, jsou velmi těžké na učení.

"A", "An" a "The" jsou členy. Vysvětlit rozdíly mezi nimi je jednoduché, ale je velmi těžké vysvětlit kdy se používají.

"A" a "An" mají stejný význam. Jsou to neurčité členy. Jejich použití závisí na tom, jaké slovo nebo zvuk následuje. Zde je stručné vysvětlení.

"A" byste měli použít, když následuje slovo začínající na souhlásku.

"A dog..."
"A boy..."
"A building..."
"A hamburger..."

"An" byste měli použít, když následuje slovo začínající na samohlásku.

"An eagle..."
"An umbrella..."
"An elephant..."
"An awesome book..."

"The" je určitý člen. Je rozdíl, zda hovoříte o konkrétním podstatném jménu či podmětu nebo o obecném. Příklady jsou nejlepší způsob, jak pochopit rozdíl, pojďme se na ně tedy podívat.

Když říkáte "I am going to a library to study", pak osoba, které to říkáte neví, kterou knihovnu máte na mysli. Pokud řeknete "I am going to the library to study", pak váš posluchač ví o jakou knihovnu se jedná.

"I am going to a coffee shop" (Jakákoliv kavárna)
"I am going to the coffee shop" (Konkrétní kavárna, kterou zná řečník i posluchač )

Toto je trochu odlišný příklad, ale stále pracuje s konkrétním a obecným.

"I am going to sit in front of one of the computers in the lab"
"I am going to buy a computer"

Ačkoliv se může jednat o jakýkoliv počítač v laboratoři, správný člen je "the", protože se stále jedná o konkrétní počítač, který se v dané laboratoři nachází. Ale když říkáte, že jdete koupit počítač, nemůžete použít "the" dokud se nejedná o nějaký konkrétní počítač. Při nákupu počítače se může se jednat o jakoukoliv značku, typ nebo velikost, což jsou velmi obecné pojmy. Proto musíte v tomto typu věty použít "A".

Zde je další typ příkladu:

"The heat wave is unbearable"
"I heard a heat wave is coming"

Rozdíl mezi těmito dvěma větami je následující. V první větě se jedná o konkrétní teplou vlnu. Kdežto ve druhé větě teplá vlna není specifikována. V první větě teplá vlna byla dříve zmíněna a vypravěč i posluchač vědí, že hovoří o teplé vlně, kterou momentálně zažívají. Druhá věta mluví o nekonkrétní teplé vlně v budoucnosti.

Kdy uvádět a kdy NEUVÁDĚT člen

Jedno z obecných pravidel, které je třeba mít na paměti, je nepoužívat člen u jmen.

"Turn right at the burger store"
"Turn right at McDonalds"

"The boy was running very fast"
"Mike was running very fast"

Člen také neuvádíme, pokud hovoříme o obecných věcech.

"Too much alcohol is bad for you"
"Cigarettes can cause lung cancer"

Člen se neuvádí u sportů.

"I love playing badminton"
"Football is a dangerous sport"

Člen neuvádíme v názvech států s výjimkou spojených zemí nebo regionů. Například člen neuvádíme v názvech "England" nebo "Scotland", ale musíme uvádět v názvech "The United Kingdom" nebo "The United States".